X. Jako poutník šel jsem světem,

Jako poutník šel jsem světem,

zamyslil se nad dítětem

i nad kmetem též;

viděl květ i zralé plody,

ve všem spor a málo shody,

celkem klam a lež.

Měl jsem hůl, ta víra slula

(dlouho dost se neohnula,

zlomila se v sled),

klobouk s škeblí od Jordánu

a chuť, hledět vždycky k ránu

v nový ruch a vzlet.

Tak jsem kráčel, zřel vše divy.

Na hrob stařec mdlý a sivý

klepám, však ne rád;

zlomenou hůl v kamna hoďte,

s škeblemi, ó děti, pojďte,

budeme si hrát!