X. Jde na večer. Kraj pozvolna se stmívá

Jde na večer. Kraj pozvolna se stmívá

ve sladké vůni růží, jasmínů,

a letní noc, tak vábná, opojivá,

jej lehce, tiše jímá do klínu.

l pásmo hor tam v dáli v jedno splývá,

i Řip se zvolna halí do stínu. – –

S temného nebe hvězda níž se dívá

podivným svitem v světa hlubinu.

Tak jasně shlíží s temných výšin ke mně,

kam ohlédnu se, všude zřím ji plát

tak hluboce, tak mile, přetajemně,

tak laskavě – ten pohled měl bych znát!

Ó, vím již, otče, tvá duše snivá

se okem hvězdy na své drahé dívá!