X Jednou zrána, když jsi četla,

Jednou zrána, když jsi četla,

skloněna jsouc nad stolkem,

a pro pohled můj jsi kvetla,

tropů květ, jenž spadl sem,

pohledem svým mimochodem

políbil jsem výstřih tvůj –

Ale již tu se svým svodem,

šeptaje mi drze: Stůj!,

Erós všudypřítomný byl,

rošťák malý... Kdo za to?

K podlaze mě, myslím, přibil.

Tohle je mu nad zlato.

Nehněvej se. V říze režné

sklopen nechodí můj zrak.

Dokořán zřel dveře něžné,

vešel tedy, tiše tak...

Dítě sladké! Svět se líbil,

tančil svět se zrakem mým.

Dítě sladké!... A já slíbil,

že to na něj nepovím!...