X JINÉ ROVNÍTKO

Zpozdilí! To jen strachy zapírali

ten chrám jejž do včerejška tolik milovali

Že prý je znectěný a zakydalý

protože se v něm dovádivé děti sepraly

a protože si tam kluci se špačkem hráli

a že tam holčičky beruškám pod křídla foukaly

(leť boubelinko k zemi k peklu nebo k ráji)

Škrcené svíce marně zasípaly

že zapírat je hřích Ještě je polámali

a polámané pošlapali

František však ty děti zbuntoval i přisahaly

že chrám zas pozvednou a lepší než ho znaly

to je chrám důvěry a plesání a chvály

A hned se také do té práce daly

osmnáctiletý neví co jsou kleté katedrály

Andělé, v nebi vyplísnění protože se smáli

zatím co dospělí se zatvrzele káli

z pošmourných poklesků jichž vlastně ani nespáchali

se k zbujným přidali

a tolik do té práce spěchali

že ani křídel nesňali

Ó kde by se buřiči byli pomoci té nadáli!

Ti nepamětliví! Co by si byli sami počali?

S anděli však, a zatím co se kajícníci ještě v prsa bili

František s chasníky dávno již byli obloudili

stráž rájů to jest Mezopotamií

(byvše ji pozemskými sliby oslnili)

Nevyčítejte jim že klamali

Aťsi! Hlavní že slovu dostáli

Ať podváděli jenom když se nebáli!

V nebi je smutný bůh a zemi smutní mají

Nuže Františkovi buřiči byli přísahali

že z důvěry své plesání a chvály

pozvednou lepší chrám to je kde by se kající už nebáli

a opravdu ho také zbudovali

Holýma rukama prozpěvujíce tenkým

andělím diškantem jenž cinkal jako ostrulenky

A k práci svítila jim luna rusá kráska

řekl bys zralé granátové jabko zvané láska