X. Jsou nepoznané bolesti, jichž pal

Jsou nepoznané bolesti, jichž pal

ni živá duše v světě nepochopí,

je nepoznaný, nevyřknutý žal,

jenž nezanechá nikde krve stopy.

Jen básník trpící ty v náruč vzal,

jak matka ztracené své dítě chopí,

útěchy slova magická jim dal,

z ran odstranil jed otrávených kopí.

Já rovněž prožil onu krutou chvíli,

kdy duše chorá vykřiknout se bála,

i sen kdy prchal od mých žhoucích skrání.

Jen mrtví plní lásky mně tu zbyli,

z úst mrtvých básníků zvěst sladká vála

o věčném Bohu, věčném milování.