X. Kdy přijde z daleka to štěstí mého mládí –

Kdy přijde z daleka to štěstí mého mládí –

mé jaro, píseň má, má radost a můj smích,

kdy duši do jasu mi konečně přec zladí,

v níž kdysi před časem proud trilků náhle stich?

Kdy temná oblaka a jedovaté páry

odlétnou do dálky – kdy uzřím nebe jas –

a mozek bezkrvý, v nějž zaťala již spáry

bestie tuposti, kdy zhlédne duhy pás?

Kdy slunce zahřeje mé srdce zubožené,

kdy rány zahojí a život nový dá –

kdy cíle doběhnu, k nimž stále mne cos žene

a o nichž zvěsti mi hlas jakýs' povídá –?