X. Když hlučných zvonův rozprouděné znění

Když hlučných zvonův rozprouděné znění

K modlitbě zývá slavně šveholící,

A každou strunu duše vzletající

Juž jímá svaté, mírné roznícení:

Tu v tajné mluvě, jak angelův v pění

Hovoří duch můj v slasti těkající,

Anť pílí oko k nebesům slzící,

Kde hvězdy svítí v plném vzplamenění.

Pak bytosť má v neznámých slastech tone

A rozplývá se v dálku všehomíra,

Zůstavíc tělo bolestěmi spjaté.

Jak květův dechy plují v výše vonné:

Tak tichý vzdech můj, když vše slovo zmírá

V tajemství zniknouc své modlitby svaté.