X. Když jsem v sladkém obejmutí

Když jsem v sladkém obejmutí

Tisk’ tě k ňadrám vzplameněným:

Jak jsem v onom divém hnutí

Přece býval přeblaženým!

Věčně byl bych tvé rty líbal,

V tvoje žárné oči zíral,

Na tvých ňadrách se kolíbal,

Věčně na nich v slasti zmíral!

A teď sténám, pláči, hýřím

V hlubobolném zatesknění;

Brzo zpívám, brzo vířím

V předivokém vzplamenění.

Volám tebe, a vzduch mhavý

Tiskám k ňadrám v obejmutí;

V smíchu lkám – a lidé praví,

Že jsem s smysly pominutý!...