X. Když nás všecko oklamá,

Když nás všecko oklamá,

vše se v příkrov černý halí,

jedna hvězda svítí v dáli,

jedna hvězda nad náma.

Na mrtvé to vzpomínka,

ta je s námi, vždy nám bližší,

v duši každou bolest ztiší,

jen se dotkne zlehýnka.

O všem vědí, co nás rve,

naši mrtví, co nás týrá;

úkoj, který neumírá,

pít nám dají z číše své.

O všem vědí, tichý spád

slzí našich dobře znají,

jen se tiše usmívají

a v sled řeknou: Pojďte spát!