X. Ku jmeninám

Ona láska, která víže

Syny k otci dobrému,

Tato spojila nás blíže

K oučelu dnes blahému!

Budiž naší drahé vlasti

Mnohá léta zachován,

A požívej díkův slasti

Věda, že jsi milován.

Že ode všech synů zdárných,

V nichžto české duše vrou,

Milován jsi bez slov marných,

Nízkou spjatých pokorou.

Svůj ke svému! tak to velí

Zjevný zákon přírody,

Láska ku vlasti se dělí

S druhem o své výhody.

A kdo cnostně nenávidí

Odštěpencův nevěrnost,

I jest vzorem věrných lidí,

V kterých žive duch i cnost:

Ten si dobyl cti a chvály

Z čistých zdrojů čerpané,

Ten ve pozdních časů dáli

Heslem úcty ostane!

Kéž by Tebou sláva květla

Karlových škol dál i dál,

Aby šiřitel jsa světla,

Láskou k pravdě déle plál!

Sladké vědy medem čistým

Svoje vděčné žáky poj,

S vědomím to, Mistře, jistým

Že’s neživil trubců roj.

Pečuj dále jako Marta

O vlastenské potřeby,

Dokáže Ti naše Sparta,

Že nejsme darmochlebi!

Ó by Tebou sláva květla

Celé české otčiny,

Ó by Hygeja Ti vpletla

Věnce v pozdní šediny! –