X. Lásko, z tvého trůnu prajasnosti

Lásko, z tvého trůnu prajasnosti

osvětiž mne plání tvého zář,

nádechem svým poceluj mou tvář,

proniknouc mě svojí panenskostí.

Takto uvnaděn tvou milostností

předstoupit chci pravdy před oltář,

bych jej smetí sprostil, kterým lhář

drze špiní ten stan velebnosti.

A očistiv archu věčné smluvy,

kterouž nebe s zemí zavřelo,

k bratřím půjdu svaté na námluvy.

A tu první slovo mé k nim bude:

„Lidstvo, lásku, již jsi zapřelo,

poznej přec a plň již vždy a všude!“