X. Les ztopen poslední je slunce září,

Les ztopen poslední je slunce září,

z rákosí rybníka se šedě páří,

dvě ličky ještě v rákos plovou,

vše rouškou zakryto je podzimkovou.

Mdle do tmy udýchaný potok vzlyká;

od města v cestu z dálky světlo bliká

a milý s milou po silnici kráčí.

I praví hoch: – Mám věru podzim radši,

než letní čas,

vždyť slunce jas

vše lidem zradí,

když obejmu a zulíbám tě kradí,

leč hodný podzim, jdem-li spolu z dáli

a já tě objímám, vše mlhou halí;

a měsíček též radš mám tisíckráte,

že zvědavé jich oči mlžně mate,

že nevidí a tak je švarně klame,

že víc než oni, my se rádi máme.