X. Mlhavá neděle.

Jest blízko před vánoci. Doma sám

rok minulý v své paměti zas vážím,

oasu v jeho pustině se snažím

najíti darmo. Vše propadá tmám;

jak venku v duši. Kudy teď a kam?

Vše cesty zaváty jsou, všude vrážím

na skály netečnosti, mozku, pažím

zas nové boje kynou tu i tam.

Též jindy kynuly. Já přes ně hravě

se přehoup’, – něco chybí, křídla mládí

i zrak, jenž všecko nyní vidí tmavě.

Jen bílá ruka jednu strunu ladí,

však brzy klesá nachýlená k hlavě,

jež vzpomíná, s kým jsme se měli rádi!