X. Mžik jeden s tebou za roky mi celé

Mžik jeden s tebou za roky mi celé

života mého. Zase žiji rád,

zas cítím krev svou bít, jak byl bych mlád,

a srdce tepat bouřlivě a vřele.

To slunný jas, jež na vody pad ztmělé,

svit luny, který v tmavý šlehl sad,

dech květu, který voní, i když zvad',

a prolne vše i v drti ztrouchnivělé.

Když ráno zřím tě, po den pak již celý

se usmívám; tak lehká je mi práce

a necítím ni zklamání, ni žely.

A jestli večer, naráz zapomněno,

čím den mne zranil, nadějí mých zrádce,

a já mu žehnám, šeptaje tvé jméno.