X Na nebi měsíc chladně svítí.

Na nebi měsíc chladně svítí.

Je dlouho, nežli ráno vstane.

„Má úcta, Vaše Excellence!“

„Má úcta, pane Eckermanne!“

„Jakž?! Země těžká, čas je nudný.

Klid olympský se zvolna ztrácí!“

„Já píši k básni o počasí

poslední hořkou variaci!“

„Chci nové verše své Vám přečíst.

– Jsem konservován, leccos umím!“

„Jsem, Excellence, velmi dojat,

ač zcela dobře nerozumím!“

„Zdá se mi, přec Vás schvátilo to.

A Vaše tvář – což? – je tak bledá.“

„O řečích zápisky jsem ztratil,

mluvených včera u oběda!“

„Věc ovšem smutná!“ „Excellence,

zápisky moje mnoho platí.

Pan Vilém Mrštík v dálných Čechách

začal nás...“ „Žel Bůh!“... „citovati!“

Tak chladnou nocí stíny chodí,

dva pyšné stíny beze žáru.

Wolfgang von Goethe s Eckermannem

se procházejí po Výmaru.

Zdvořilé řeči spolu vedou,

jež vyznívají ironií.

S grandezzou odstavených bohů

strašidel hrají komedii!