X. Na sklonku roku.

Rok! Jedna vlna v času moři vzdutém

a jedna naděj’ v hloubi pochována!

My pluli nocí, čekali jsme rána

a ždáli zory, jež by zářným prutem

náš člunek vedla ve zápase krutém,

kde v tichý přístav otevřená brána

a vlna – vichrem v propasť rozmetána –

v klid klesla, unavena bouře rmutem.

Leč místo zory přihnala se mračna

a jako vášeň slepá, hluchá, kvačná

se rozepnula v obzor šíř a dál.

Tož zoufať máme? Ne – té práci naší

se v temné dáli cosi hvězdou vznáší!

Hle spasný maják: česť a ideál!