X. Ošizená.

Na zábraní u ovíska

panenka si tuze stýská.

Jak pak by si nestýskala:

srp o kámen polámala.

Jede kovář po silnici,

voničku má za čepicí.

„Hej, kováři, co se platí

za tu správku na dožatí?“

„Dáš dvě jabka pěkně zralá,

co’s je nejdýl schovávala.“

Dala jabka, ráda dala,

ale přece nedožala.

Hop, koníček z ovsa skočil,

za kovářem prach se točil.