X. Otázka.

Vranky mé, vranky grošovaté,

proč hřívou třesete?

Děvče mé, děvče, děvče zlaté,

proč má být nechcete?

Pohladím vranky, jako pěny

hned cvrnknou podkovou,

aťsi jsem synek opuštěný

s chaloupkou dochovou.

Pohladím děvče po vrkoči

a hubičku mu dám,

jen má-li ono věrné oči,

ty, které já rád mám.

Chalupa v slunci samé zlato,

ó tam nám pokvete!

Panenko, stálo by to za to,

panenko, nechcete?