X. Otcův hrob.

Na hřbitově kostelíček

kříž na vršku báně,

leží mi tam zlaté srdce,

stříbrem zkvetlé skráně;

leží mi tam otec starý,

s rukou spjatou ruku,

myslí na nás, jak se vede

dětem v světa hluku.

Ach, tatíčku, hlavo bílá,

nestejně se daří,

starším slzy v duši tuhnou,

mladším hoří v tváří;

jedněm-li žal v píseň zkvetne,

druhým v povzdech vzroste;

vzdech a píseň, různá říza,

ale stejní hosté!

Ach, tatíčku, srdce zlaté,

smutně volám z dáli,

dobře, že jste milé ruce

na své hrudi spjali,

však kdybyste pramen žalů

zřeli v kapce štěstí,

puklo by Vám, můj tatíčku,

vzdechem od bolesti!