X. PANU FRANTIŠKU CHRAMOSTOVI, katechetu v Boskovicích na Moravě.

Výborně se ku mládeži

hodí mladý duch Tvůj svěží;

Tyť jí nejen slovem sloužíš,

pérem též ji povznést toužíš;

poesie vzácný dar

nikdy nemá přijít v zmar.

Katolíkům moudrost velí:

básni zlé ať dobrá čelí;

duši, již zlá četba kazí,

báseň ctnostem cestu razí;

arciť báseň spanilá,

jež by bludně nesnila.

Nalaď harfu stříbrozvukou,

umělou jí vládni rukou;

čtenářům Svým velkým, malým

sličně psávej pérem kalým

důležité dějiny

Boskovické krajiny.

Opěvuj tu krásnou zemi

strunami ji oslav všemi;

ztad se vznášej k nebes vlasti,

kde už není žádných strastí,

k věčným rajským vyšinám,

Bůh kde chystá blaho nám.

Roň se Tobě milost s nebe,

ohlédni se kolem sebe;

kráčej mnohou řadu roků

s druhy Svými bokem k boku:

bratrsky se s nimi sluč,

píseň Tvá se rozezvuč!