X. Po touhách i plese

Po touhách i plese

jak mládí je nese,

mně nezbyl z těch závratí všech

leč vzdech,

kde láska se chvěla,

tam naděj už mřela –

tu vyplněn v poslední den

můj sen!

V budoucno temné

lákavě zve mne,

ó tulácká svobodo, zas

tvůj hlas:

– Ať úspěch – ať zmar tu,

vsaď na tu kartu

a vším, co jsi získal, se zbroj

v ten boj!

– Dřív život dal málo,

teď štěstí ti přálo,

ó rychle teď uchvátit spěš

mne též! –

Ó svobodo svatá,

hle, cikán už chvátá

ať mrtev či živ – stihne již

tvou říš!