X. Příšerná noc – jen blesku zásvit sinný

Příšerná noc – jen blesku zásvit sinný

probudil z mrákot noci plaché stíny.

A jejich tužby se zas probudily

mohutné tak, jak druhdy velké byly.

I mnohý stesk přichází v zápětí,

zbuzený démon dávných století.

Tak vidím vás, vy děje světovládné,

co světlo ve tmách tonoucího světa.

A vidím sběř té zmije zlé a zrádné,

jež kalem zloby hnusné po vás metá.

Co bylo cností, nazývají hříchem,

ti prznitelé slavných pamětí.

Ba horším to, že pohrdavým smíchem

i obětnici v chrámě znesvětí.

Nezná ten lid své vlasti slavné děje,

jež druhdy světem všemohoucně vládly,

nezná, co hruď nám mladou rozechvěje,

když celý svět je zemdlený a zchřadlý.

Zná jenom lesk a zlata marnou pýchu,

a přítele, kdo větší zisk mu podá.

A kdy už klesá zdrcen tíhou hříchů,

i vzácnou čest i lidské jmeno prodá.