X. Ptáče zpívá, jak je k tomu

Ptáče zpívá, jak je k tomu

Jarní krásy milé nutí:

Slunka lesk a zeleň stromů,

Kvítků dech a rozvinutí.

Tak i já jsem jaro zpíval –

Jeho slasti, jeho tesky,

Jak mě k tomu sladce vzýval

Jeho úkaz milohezký.

Zpěv-li můj se komu zlíbí,

Na to již se méně táži:

Nech si jeho ctnost a chyby

Každý dle své chuti váží.

Vímť, že každé lidské dítko

Dnů chladnějších při objevu

Vzalo radš by jedno kvítko,

Než mých deset jarních zpěvů.

Předce pak, až venku stísní

Zemi krásnou led a znoby,

Pomní lec-kdo v této písni

Na milejší jarní doby.