X. SMÍR AHASVERŮV. (IV.)

Kles pod věží na města vlhkou dlažbu

a cítil těžké kapky ssedlé krve,

jež dopadaly na šíj zvolna jemu

a pálily jej, nové zas a jiné...

Zrak přešel mu a tma jej obklopila,

děs zchvátil jej – však sladké uvolnění

šlo vzápětí mu – sotva šeptnul: „díky!“

a mrtev byl – po věků pouti smířen...