X. SOBĚ.

Ty chvíle samoty mé, v tichu

kdy bdívám nad svou prací sám

a zdeptav srdce směšnou pýchu,

jen hlasu nitra naslouchám;

kdy bytost moje stojí naha

a bez přetvářky přede mnou,

kdy k příštím činům kyne dráha

a láká písní tajemnou;

kdy marné snahy nelituji,

ni cesty štěrku, bodláků,

kdy volným křídlem v snů říš pluji,

a zhrdám šklebem hlupáků;

kdy jedině své svaté lásky

zřím bledý, snivý obličej,

jsa hotov dát jí bez otázky

v daň marnou krev i snů svých rej:

Ty chvíle jediné a vroucí,

ty božské velké vteřiny,

své srdce cítím jimi tlouci,

ty jsou můj život jediný!