X. Sonet ke chvále ryb, vína a starých božstev.

Tvé požehnány buďtež, moře, dary!

Té spousty ryb, jež chytil do své sítě

a v bárce veze domů na úsvitě

Markovac, rybář zkušený a starý!

Sardelí, makrel kupa nepřehledná,

svatého Petra rybky – podle báje

sled palce na sobě, a vše se třpytí, hraje,

jak samé stříbro byl by vytáh’ ze dna.

A za tvůj dar též tobě dík, ó, země,

ač suchá jsi a holá, kamenitá,

jak rév tvých hrozen již se modrá temně!

Vše bohů dar je – vzhlédni sem či onam,

a já, ať rubín nebo zlato kmitá

mi v číši, stále úlitby jim konám.