X. *** Svítá, svítá, svítá,

Svítá, svítá, svítá,

skřivan k nebi letí;

to sám anděl vítá:

„Vzhůru, vzhůru, děti!

Vzhůru, vy tam dole!“

na okna již buší,

„Porosil jsem pole,

porosil i duši.

Vyskoč, slunko svaté,

aby vzešlo zrní,

vyžeň klasy zlaté,

růží oděj trní!“

Vyskočilo slunko

se zlatého lože,

zasmála se země,

a já s ní, můj Bože!