X. Tré kvítků mých.

Kdybych si kvítko měl voliti trojí,

Nejprv bych lilije si volil květ;

Ten jest i býval mi libostí svojí

Dražší než Vesně kdy májový svět;

Ten kvítek drahý jest po zemi celé,

On drahý všude jest pro srdce mé;

Nejdražší však jest mi na lidském čele,

Kde čtu v něm nevinnost dívenky své.

Druhý, co volil bych kvíteček sobě,

Jest růže stolistá ve kráse své;

Ten kvítek v májové když vidím době,

Těšívá duši mou i srdce mé;

Tím kvítkem ruměnec mé děvy drahé

Když vidí prorostlý můj někdy hled,

Tu teprv vkouzlí se v mé city blahé

Ze dnů mé mladosti rájový svět.

Třetí, co volil bych kvíteček sobě,

Jest něžná pomněnka z májových dnů;

Ta věrnost děvy mé uvádí v zdobě

Na pamět myšlénkám překrásných snů;

Ta nese mysl mou v daleké kraje –

Tam až, kde děva má v pokoji dlí;

Ta tvoří v duši mé přešťastné ráje,

V nichž moje krásenka o mě jen sní.

To tedy bylo by to kvítko trojí,

Které bych volil si k radosti své,

Pro to bych válčit chtěl s Milkovou zbrojí,

Bez nich bych srdce vzdal jí umdlené;

Neb hled můj v tvářnosti dívenky mojí

Četl a poznal jest, že celý svět

Pro čilé srdce mé nad tento trojí

Nemá v svém oboru krásnější květ.