X. Tvou písní zpívám, píseň Tvá to je,

Tvou písní zpívám, píseň Tvá to je,

jež v mojí snivé duši stále zvučí

jak tklivá píseň smutná hoboje,

a melodií nyvou srdce mučí.

Jak viola – a struny nástroje

se chvějí pláčem větru, který skučí

mým pustým sadem, a šum příboje

vln mořských teskně naříká a hučí.

Mé srdce ztichlo, srdce plamenné,

a na záhonu jeho v kráse prosté

se bříza zvedá, pučí z kořene.

Ji zasadila láska – z kamene

na tichém hrobě mém teď svěží roste,

v ní duše lká – a srdce zraněné.