X. Ty jenž sedáváš knížat u podnoží

Ty jenž sedáváš knížat u podnoží

a palácová obletuješ vrata,

nevěstko citu, zlatým poutem jatá,

podloudná prodavačko nebes zboží.

Na zákupném se povalujíc loží,

rtem zpěvným líbáš chladný paprsk zlata,

v tmách srdcí bloudí záře tvoje svatá

jak ve propastech padlý anděl boží!

Prodajná písni! kde svých skryješ tváří,

kdy slovo prosté jako apoštol

ti roušku strhne slávy při oltáři.

Žebračkou budeš při těch hodů záři,

kdy ten, jejž klela’s nízkých chýší bol

na zlato změní lidu pohlavaři.