X. Tyrana svého zradil jsem

Tyrana svého zradil jsem

a pouta zdrtil klatá.

Tisíce nás. – My bít se chcem,

jak velí povinnost svatá.

Za Lásku, v prach jež zdeptána,

rdousena Záště zmijí –

za Pravdu, pod jhem tyrana

jež bílou sklání šíji.

Za svatá Práva národů,

barbarů bitá metlou –

za všeho lidstva Svobodu,

jež jitřenkou vzplá světlou...

Za otců zem, již v běsu svém

rve tyran supím spárem – –

Zlomíme v soudu strašlivém

hůl svoji nad barbarem.

Meč vyrazíme krvavý

z železné jeho pěsti –

pak s bratem brat se pozdraví

zelenou ratolestí – –

Pak bratr bratru zlíbá líc

běd lidských nad mohylou,

a hrdě vztýčí slunci vstříc

korouhev čistou, bílou...