X. V JARNÍM DEŠTI.

Jak splývá s nebe prška monotonní,

a přec v ní cítím tajný záchvěv něhy,

ba zdá se mi, fialka kdesi voní,

a hromem ledných trosek chví se břehy.

A v celém kraji nálada je snivá,

přes celý kraj déšť jako závoj splývá.

Jak závoj, za kterým se rodí Vesna,

již v dešti vítá ptačí píseň plesná.