X. Vašíčka Nejlova zápisník.

Na prázdné listy staré bible

– nosil ji pod paždí na toulkách svých –

Vašíček Nejlů toto si psal:

A já teď opuštěná jsem

jako ten javor v lese,

když z něj listí opadává,

jak on se smutně třese!

A já teď opuštěná jsem

jako ta hruška v poli,

když z ní hrušky opadají,

jak ona smutně stojí.

A já teď opuštěná jsem,

jako ta holubička,

která ve dne, v noci houká,

volá svýho samečka.

Vzpomeň si má milá na mě,

až budeš postýlku stlát

a já si vzpomenu na tebe,

až pudu do hlíny spát –

Tedy přijď, až jáma zavolá a květ opadá!

Jsem poslední mezi posledními –

struna praskla – housle dozněly.