X. Věst lítla světem dalekým

Věst lítla světem dalekým

a dosud v ústech žije:

kdes plamen hoří v ssutinách

a v něm se poklad kryje.

Nuž já se vydám na cestu!

Mne sen i bdění moří,

mé blaho – to se zřítilo,

a srdce žalem hoří.

A prsa křížem požehnav,

jsem vzal, co tam se kryje:

mé srdce bylo diamant,

Ty u něho co zmije.