X. Vyždímal jsem už duši na sucho,

Vyždímal jsem už duši na sucho,

je prázna všeho plynného,

je prázna, chudák, hlučí na hlucho

a k ohlušení jiného.

Mně oheň vnitřní lampičky

dokmital v zevních zápalech,

uhořelého štětičky

už leží knotu v povalech.

A jak se nyní podávám,

to umělé jest vody tresť;

nic živého, nač přísahám, –

vše prochází jen suchý křest.