X. Zda rájem ztraceným je sláva dědů,

Zda rájem ztraceným je sláva dědů,

vnuk pozdní ptá se, schýlen ku kronice?

Zda vina jejich Gorgony jak líce

nás v kámen změní, na zmar nám a bědu?

Jen chabý vnuk jde s pláčem na koledu,

hůl místo meče chápe do pravice,

kde otec vládl, po té sahá klice,

věk celý žije popeleční středu.

Kdo pravý muž, ten v slzách nerozplyne.

Co boří vina, čisté staví ruce,

byť velkých otců, syn přec slabý hyne.

Nuž – klas buď plný, byl-li jiný snětí,

stav na žule, ne křehké na opuce, –

ráj vlasti uzří aspoň syn tvých dětí!