XANTIPA.

Nejezdí sic na svém muži jako na koni,

jak to Aristotelova žena dělala,

neb jsou na to dneska velmi přísné zákony,

kdyby žena tak nelidsky muže týrala.

Za to však, když zuřivost ji schvátí,

jako smyslu zbavena vším mlátí;

béře nůžky, zouvák, co je při ruce,

hrnce, mísy za ním vztekle hází

a tak z domova jej vyprovází,

když vše bez milosti o něj otluče.

A mužíček, duše dobrá, hlavu nakloní,

a z dosahu Xantipy rač uhání

a je rád, že máme velmi přísné zákony,

které brání ženě jeho, by jak na koni

jako moderní Xantipa po něm jezdila.

A spiat resignací, k přesvědčení dospívá,

že je lépe utéci, když hrozí přesila,

a přichází ku blahému poznání,

že je nutno činit trochu pokání,

a proto své duše boly stápí do piva.