Xantippa.

Pan Brouček boháč soukromník,

ač ve samotě dobře žil,

čert nedal dobře dělat mu

a on se také oženil.

Již byl klid jeho, ach, ten tam

a vtip vymizel zcela,

neb jeho drahá ženuška

prý ďábla v sobě měla.

Do společnosti kdysi byl

pozván se svojí půli,

kdež každý musil přednésti

cos společnosti k vůli.

I došlo také na Broučka,

jenž nevěděl si rady,

co by as deklamovat měl,

a ohlížel se všady –

v tom zraky jeho zabočí,

kde půle jeho dlela,

a vrásky ihned vymizí

mu s vysokého čela:

„Již vím, co přednášeti mám,

a v tom je přece vtipu,

chci přednést k ženy oslavě

básničku na – „Xantippu“!