Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“.

Jak Ty’s i já to kdysi jednou prožil:

s básníkem milým dlíti o samotě,

a to je vše, já celý život složil

v té velkých věštců notě,

ať vše zde lživé jest a bídné, klamné...

Ty’s nestyděl se za mne!

Ty’s hrdě napsal kleté moje jmeno

v štít knihy své, jež plna svaté dumy,

a jmenem mým, věř, není znesvěceno,

co skrz ty listy šumí.

Já děkuji Ti upřímnými slovy

jak básník básníkovi.

Sám ideal se v různou tají masku,

již nadzvednouti jen – to vždycky stačí,

chtít ve všem pochopení, smysl, lásku

ať v radosti, ať v pláči,

to všeho cíl a toho Boha lidsky

my najdeme si vždycky!