XC. OTÁZKY

Rád věděl bych: je to jen u básníka,

že trýzní jej ta špína dne i lidí

jak falešný ton uši hudebníka,

když troufalec mu na nástroji břídí?

Proč tisíce tu zápach polykají

a nezalknou se – ba, svůj úsměv hebký

pro shnilou páteř, pro ruk špínu mají

a s úctou před ní obnažují lebky?

Či je přec plaché hnutí svědomí to

– když kalený verš metáš v drzé líce –

že zakřikují tě, že je jim líto

a radí, bys tak nedělal už více?

Pro svornost, pro čest národní hned brojí,

pro – čert ví, co tu citují jak lití –

či pouze se o ty své modly bojí,

že neměli by před kým čelem bíti?