XC. Ve Chrudimi na bolestném loži
Ve Chrudimi na bolestném loži
Čechů kníže leží v nemoci;
Lid se modlí v chrámě do noci,
Nikdo k spaní hlavy nepoloží.
Rádby každý celé své dal zboží,
I svou krev, by bylo pomoci;
Ale život lidské ve moci
Není, nýbrž v samé ruce Boží!
Vztržené se reku oko svírá,
Chrabré v žebra srdce nebije,
Jednou ještě dechne – a umírá!
Od úst k ústům smutná letí zpráva:
„Dokonal již! ach, víc nežije! –
Kdo dá druhého nám Břetislava!“