XCI. Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím,

Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím,

zda cestou žitím, prací, nudou všední,

jsem tupý pro myšlenku, pro ten rým,

jímž posud vždy jsem tíhnul z noci ke dni –

Jsem znaven, mdlý a věru nevím čím.

Vše padá z ruky. – Bloudil jsem, to vím,

jak bloudí člověk – to jsou věci všední!

Kde Šimon, by zved’ kříž můj citem svým,

neb řek’ mi: Silný buď a sám jej zvedni!

Vše padá z ruky. – Bloudil jsem, to vím.

Ó lásce, slávě snové – zda vše dým?

Ti nedostupní a ti neprůhlední

a v konec Smrt – zda klid? – jsem znaven vším,

a dohromady jsou to věci všední...

Ó lásko, slávo, žití – jste jen dým?