XCII. Ne horoucnost povalečná
Ne horoucnost povalečná
Zjedná duchu potravu:
Práce tichá a společná
Získá vlasti oslavu.
Jedno-li by zrnko zdravé
Každý v půdu položil,
Brzo by, můj Krasoslave!
Dvůr se pustý ostožil.
Kdo však marnou chloubou práší,
Koše plev na trh vynáší,
Vítr času odvěje
Jej i jeho naděje.