XCIII. Jak krásný prý je máje čas,

Jak krásný prý je máje čas,

a zvláště ranní doby,

když slunce, koule ohnivá,

svou září všechno zdobí.

Jak libě vane zefýrek

a sterých kvítků vůně,

a jakých jiných vnad a krás

má příroda v svém lůně!

Však řídiť se dle Césara

a slovem jeho věčným

je nejlépe a spojovať

vždy krásné s užitečným.

A proto oknem z zahrady

si pustím jemný vánek,

zpěv ptactva, vůni, všecko, vše – –

a nový počnu spánek. – –