XCIV. Padesát let narozen být dřív anebo později,

By Jaroslav Vrchlický

Padesát let narozen být dřív anebo později,

jaký dav to nezrozených, pochovaných ideí,

jaký dav to ubitých jest i vzkříšených nadějí!

Lidstvo! lidstvo! – Velká vlna, jak se sbírá na moři,

tichá hlať a brzy vrchol a hned celé pohoří!

V hloubi leží v okamžiku jako chrtů divá smečka,

k hvězdám tryskne v druhém mžiku, Sirius kde malá tečka

modrým světlem kmitá v dáli, Pharus moří hvězdnatých,

a tu z hloubi zazní nářek, a tu s výše zazní smích.

Jeden život v padesáti letech vyhraněný jest,

za tu dobu postihnout lze pásmo lidských snů a cest,

ze tmy k světlu jako vlna lidský duch tu můž se vznést!

Však i vlna, ač se z dálky celým zdá být pohořím,

z atomů jest, z kterých každý volá: Trysknu! Zahořím!

Jedny spláchne vichr divý, jiné skanou v propast noci

v této řeži, víru, tísni, udolány bez pomoci;

jen kdo dělný, nesmrtelný výš se vznese, zaplá tam

na čelence člověčenstva nejzářnější drahokam!

Jeden život v padesáti letech vyhraněný jest,

buď mu úděl věčné temno, neb cimbuří věčných hvězd,

na němž bude v příští věky zářit, plát a věčně kvést!

Padesát dřív – pochodní jest, ozařuje nic a zmar,

pozděj’ tolik mohlo hlásat: Naděj! Vítězství a Zdar!

Síla tatáž v obou hoří, ale velký duch to času,

ten ji zbarví a ji řídí v zatracení nebo spásu,

jak se velká miska kloní na vahadle dějin jen,

zítra triumf! mohlo zníti, co dnes žal a kvil a sten!

Jeden život! Přijde na to, kdo sloup jeho osvítí,

zda se Bůh či Satan na něm svítilnou svou zachytí,

zda mu heslem: K světlu! K výši! nebo: V zmar a nežití!

V prismata těch duchů kdo jen hází svojí lampy zář?

Kdo z nich kouzlí tmu a duhy? Kdo z nich lidstva na oltář

klade květ a plody zralé a kdo padavky a býlí,

prskavek kdo marný plápol a kdo vzruch, jenž plný síly?

Kdo to řídí, kdo to vede, Boha dech či Náhody?

Reakce stín, davů vření, nebo vichr Svobody?

Padesát let! – vlna lidstva! Kde zhas’ jeden, druhý vstal,

jedna vlna splyne v druhou, celé moře hučí dál...

Lidstvo! lidstvo! kam se řítíš, a kde jest tvůj ideál?