XCIV. Pak-li na něm jede v okol
Pak-li na něm jede v okol
Mistr svého umění,
Vede si co jasný sokol,
Milé na ně vzezření!
Leč běda, kdy hrdotupě
Jej kdo tiskne k rozmachu:
Náš ho bystřák ku potupě
Brzo složí do prachu.
Tak i do soustavné káry
Po německu jeho žáry
Věčně věkův nevpravíš:
Marně, brachu, svéhlavíš! –