XCVI. „COS NOVÉHO SE RODÍ V ČESKÉM VZDUCHU.“

Pár pošetilých hochů za chalupou

si malý ohník ondy založilo

a nyní bujně kolem něho cupou

a hulákají, jak už hochům milo.

Křik jejich přilákal pár chalupníků

a rozčilil je: Krista pána! Hra ta

je nebezpečna, vždyť tu v okamžiku

i chytnout může ta i ona chata! –

I dali jsou se do velkého řevu,

jen proto, by křik chlapců přehlušili

a do ohníčka jejich v prudkém hněvu

začali foukat z plic svých celé síly –

by zhasili jej. Moudrost to ne nová

a osvědčený věhlas chalupníků –

těm rovny, jež báj slaví Krylovova,

v níž tací soudci utopili štiku.