XCVI. Zda povděčnost, aneb zlost-li

Zda povděčnost, aneb zlost-li

Hnula by se v srdci tvém,

Kdybys viděl – aby rostly! –

Kdes na skřipci vědeckém

Rozpínati oudy zdravé? –

Zlý by věru byl to lík!

Nemá obr krásy pravé

Rovně jako trpaslík.

A jak tělo pěkné, čisté,

Má i jazyk meze jisté:

Na to, Ammerlingu můj,

S pany bratry pamatuj!