XCVII. MEZI DOBRÝMI

I to se stává: člověk s dobrou vůlí

u tebe sedí, rozmlouváte spolu

o tíži doby – ty se bojíš ohně

a pojistku bys chtěl mít pro stodolu,

kam žeň je svezena. On sotva půli

tvých obav vyslech, začne vykládati,

že dlažba města ve špatném je stavu

a při chůzi že třeba pozor dáti.

Ty ku chorobám přejdeš, jimiž stoná

národní organismus v plné míře –

on lidové ti ornamenty chválí,

jak malují se nyní na vějíře.

A debata tak dál se snuje ona,

jak hlušci dva by spolu rozprávěli.

Tak dva hovoří. A tak debatuje

i v lepší části vlastně národ celý.