XCVIII. JARNÍ SITUACE

Mé černovidství... Dny šly bezestoudně,

já vpaloval jim trestná znamení –

ex offo obhájci hned na mě soudně

šli, hájíce je. Prý se necení

kus práce positivní. Žluč prý žene

mě k nespravedlivým těm ortelům.

Prý odhaluji vředy utajené

pro radost vrahům, pro žal přátelům.

To bylo v zimě. Jarní dny jsou tady

a odevšad zní smutek, zlost a žal:

prý chybovali všichni dohromady,

prý tehdy veliký se omyl stal.

Prý chamtivost, stran pustá licitace

bez míry, citu zodpovědnosti

nás vehnaly do trapné situace

pro vrahů smích a dobrým k lítosti.

Teď moh bych říci: sláva pánu bohu,

mé proroctví se tedy splnilo –

leč neřeknu. Já dím, co říci mohu:

zle není tak, by hůř už nebylo.